Zubní implantát drží v čelisti díky jevu zvanému osseointegrace – přímému srůstu titanu s živou kostí, který byl objeven čirou náhodou v roce 1952 při experimentu na králičí noze. Dnešní dlouhodobé studie ukazují přežití implantátů kolem 91–95 % po 10 letech, ale riziko selhání není u všech pacientů stejné – u kuřáků je podle některých studií riziko selhání až 5,6× vyšší.

Krvácení dásní při čištění není důvod přestat čistit – je to přesný opak. Klasický experiment z roku 1965 prokázal, že zánět dásní vzniká právě tehdy, když se čištění vynechá, a do týdne od obnovení hygieny zase kompletně zmizí. Krvácení je varovný signál zánětu, ne důsledek „moc silného“ čištění.

Zánět dásní postihuje v těhotenství 50–70 % žen kvůli hormonálním změnám a je spojován s vyšším rizikem předčasného porodu – v některých studiích 3× až 6× vyšším. Novější systematický přehled klinických studií ale ukázal, že léčba zánětu dásní toto riziko konzistentně nesnižuje, což naznačuje, že vztah je složitější, než se dřív myslelo.

Podle Cochranova systematického přehledu 56 studií s 5 068 účastníky odstraní elektrický kartáček s rotačně-oscilačním pohybem při dlouhodobém používání o 21 % víc plaku a sníží zánět dásní o 11 % víc než manuální kartáček. Cochrane sám ale dodává důležitou výhradu: klinický význam tohoto rozdílu zůstává nejasný.

Cukrovka a zánět dásní se navzájem zhoršují obousměrně – hyperglykemie poškozuje dásně a naopak neléčená parodontóza ztěžuje kontrolu hladiny cukru v krvi. Léčba parodontózy přitom podle metaanalýz snižuje glykovaný hemoglobin (HbA1c) v průměru o 0,4 procentního bodu – efekt srovnatelný s přidáním některých diabetických léků druhé linie. Podle výzkumu přitom o tomto riziku ví míň než polovina diabetiků.