Korektně provedené ošetření kořenových kanálků (endodoncie) představuje vrchol zachováchající stomatologie. Cílem zákroku není jen „vytáhnout nerv“, ale kompletně dezinfikovat, vytvarovat a hermeticky uzavřít složitý trojrozměrný systém kořenových kanálků. Ačkoliv byla endodoncie po desetiletí vnímána jako mechanické prošťouchnutí kanálku, moderní mikroskopická endodoncie ukazuje, že o úspěchu či selhání rozhoduje hydrodynamická chemická irigace a znalost anatomických variací.
Moderní implantologie už dávno nestojí na pouhém „zašroubování“ titanu do kosti. Úspěšnost náhrady zubu dnes určuje osseointegrace – fascinující biochemický a celulární proces, při kterém lidská kostní tkáň strukturálně a funkčně přilne k povrchu implantátu. Ačkoliv má stomatologická veřejnost za to, že hlavní roli hraje chirurgická technika, molekulární výzkumy ukazují, že klíč k dlouhověkosti implantátu leží v nanotopografii jeho povrchu a lokálním kostním metabolizmu.
Celková anestezie navodí úplnou ztrátu vědomí, bolesti i paměti na zákrok – ale přesný mechanismus, kterým anestetika vědomí vypínají, věda dodnes plně nerozumí. Přesto patří dnes k nejbezpečnějším lékařským výkonům vůbec: v Británii od roku 2001 nebyl zaznamenán jediný úmrtní případ spojený s celkovou anestezií v zubařství na víc než 3,5 milionu podaných anestezií.
Skutečné bělení zubů funguje jen jedním prokázaným způsobem: peroxidem (vodíkovým nebo karbamidovým), který chemickou oxidací rozkládá barevné molekuly uvnitř zubu na menší, méně zbarvené fragmenty. Aktivní uhlí naopak podle in vitro studií zvyšuje drsnost povrchu skloviny a jeho dlouhodobá účinnost je omezená – a jeden populární „fialový“ trik zuby vlastně vůbec nebělí, jen je opticky klame.
Iontové (sportovní) nápoje mají kyselé pH v rozmezí zhruba 2,85–4,81 a obsahují organické kyseliny, které dokážou rozpouštět zubní sklovinu. Novější systematické přehledy ale překvapivě ukazují, že samotná konzumace sportovních nápojů se souvislostí s erozí skloviny průkazně nepotvrdila – klíčovou roli hraje spíš snížený tok slin během fyzické zátěže, plavání v chlorované vodě a přidružené faktory jako reflux.
Guided Biofilm Therapy (GBT) je protokol dentální hygieny postavený na airflow technologii s erytritolovým práškem místo tradičního ručního škrábání. Podle randomizovaných klinických studií dosahuje srovnatelných výsledků jako klasické scaling and root planing (SRP), ale s vyšším komfortem pro pacienta a kratším časem ošetření – s jednou důležitou výjimkou, o které se v marketingových materiálech mluví míň.
Čištění zubních kanálků (endodoncie) odstraňuje infikovanou dřeň ze zubu, kanálek vyčistí a chemicky vydezinfikuje pomocí chlornanu sodného, a nakonec ho zaplní. Dlouhodobá studie sledující zuby po léčbě až 37 let zaznamenala přežití zubu v 68 % případů i po 37 letech – a přes stále živý internetový mýtus neexistuje žádný vědecký důkaz, že by léčba kořenových kanálků způsobovala rakovinu nebo jiná systémová onemocnění.
Pravidlo „na zubní prohlídku a hygienu co 6 měsíců“ pochází z doporučení francouzského zubaře Pierra Faucharda z roku 1746 – ne z moderního klinického výzkumu. Podle rozsáhlé randomizované studie na 2 372 dospělých pacientech nebyl po 4 letech zjištěn žádný rozdíl ve stavu zubního kazu, krvácení dásní ani kvalitě života mezi lidmi, kteří chodili co 6 měsíců, a těmi, kteří chodili podle individuálního rizika – v některých případech i jednou za 2 roky.
Ústní vody se dělí na dvě zásadně odlišné kategorie: kosmetické, které jen dočasně maskují zápach, a terapeutické, které měřitelně snižují plak a zánět dásní. Podle Cochranova systematického přehledu je chlorhexidin nejúčinnější aktivní látkou ze všech, ale přichází se skutečnými vedlejšími účinky – a rozhodně by nemělo jít o náhradu čištění zubů, jen o doplněk.
Zubní kaz nevzniká přímo od cukru, ale od kyseliny, kterou z cukru vyrábí bakterie v zubním plaku – a klíčovou roli hraje jak často, ne jen kolik cukru sníte. Pokaždé, když pH v ústech klesne pod hodnotu 5,5, začne se sklovina rozpouštět; pokud má mezitím dost času se zotavit, poškození se samo opraví.
